Mám skvělou babičku. Je jí 84 let. Nebyla vždycky stará. Uměla
tolik pohádek a její hlas si umím ještě teď vybavit. I její škrábavou ruku na
mých zádech.
Pamatuji si, že když jsem byla maličká a zároveň i nemocná,
marodívala jsem u ní. Děda jezdil na montáže, a tak jsme hospodařily samy. Vždy
stejný hrnek se slunečnicemi k snídani a vždy stejná chuť čaje. Teplá ruka
a hromada věciček nasbíraných za celý život. Panenka ještě po mamince, ve které
hrkaly tyčinky, kterými ji maminka v dětství nakrmila. Při horečce zábal
ve vaně a pak rychle pod těžkou peřinu a potom hned pohádka.
O víkendech jsme jezdili na chalupu. Bez vody a televize.
Plynová bomba a petrolejové lampičky. Záhonky a mandelinky. Vstávání s Radiožurnálem
a kropicí konev s velkou hlavicí. Ještě si vybavuji, jak byla těžká.
Ředkvičky, jahody a kosatce – všechno v košíku nachystané
pro mamku domů. Dědovi pro pivo do hospůdky U Bartošů. Taky sousedka, co nás
odháněla od kapličky, abychom si tam nehráli. U kapličky velký kaštan a léto
končilo až po hodech v půlce září.
Dětství jako z pohádky – a to je moje babička. Voní
jako jahody a hlas má stále stejný. To všechno jsem nadělila i svému synovi. Když
jsem šla brzy do práce, babička ho vyzvedávala celý rok z jeslí. Starala
se o něj, když měl neštovice. Natřela ho celého nabílo tekutým pudrem. Prý to
tak bylo jednodušší, moc se vrtěl. Dodnes miluje její smažené květáčky – je mu
15.
Byla jsem babiččino sluníčko a teď jí prostě budu
připomínat, jak je úžasná a budu zjišťovat, co všechno teď můžu udělat já pro
ni. Ještě mě napadlo něco o všech babičkách. Často neumí vyjádřit, že se o nás
bojí. Nadávají nám, když měníme práci, když si bereme hypotéku, když daleko
cestujeme, když se u nich dlouho nestavíme… Znamená to ale lásku a strach o
naši budoucnost.
Radím sobě i vám – poskytujme babičkám pozornost a informace
o našich životech. Ať vědí, odkud a kam kráčíme a nemusí si domýšlet scénáře
našich životů. Ať z nás mají skvělý pocit, jako když nás mohly hlídat,
učit a opatrovat.
Romi, mám Tě ráda a seš mi moc sympatická. Vzpomínám si, jak jsme s babičkou často byly v kuchyni a vařily. Dělaly jsme i zavařované ovoce, výživy, přebíraly jsme fazole, třešně, hrušky.. a u toho jsme procvičovaly násobilku.. pamatuju si, jak jsem pak měla své první auto, které ještě mám- modrý kabriolet- tak jak byla babička nadšená, když jela poprvé bez střechy... nebavily jsme se o ženských a důvěrných věcech nikdy, trochu mi to chybělo, ale stejně jsem k ní měla blízko... nikdo nikomu neřekla nic ošklivého... v tomto je pro mě velký vzor.. a její jablečná buchta...mrzí mě, že jsem u ní nebyla, když umírala... měla jsem hloupý důvoda kdybych to mohla napravit, udělala bych to... teď mám pocit, že k sobě máme ještě blíž a že se mi občas zjevuje ve formě hrdliček, na které nadávala :D po ránu, že brzo ji budily:))
OdpovědětVymazatMoc děkuji za krásný komentář. Babičky jsou výjimečné ženy...
Vymazat