Já Romana a drogy

Po předchozím vážném článku cítím, že bych sem měla napsat něco pro změnu veselého. Takže já a drogy. Skoro bych řekla, že není o čem psát, ale...? :) Některé věci jsou už promlčeny. A můj 15letý syn určitě nečte můj blog.

Když mi bylo 18, měla jsem první zkušenost s marihuanou. A do mé další zkušenosti to od té doby trvalo celých dlouhých 17 let. Tamto tenkrát poprvé bylo ve skupině asi 10 až 20 lidí a já přijela škodovkou stodvacítkou v barvě Ferrari. S tím, že nikdy nepiju alkohol a jen občas kouřím "elemka".

Říkal někdo bílej prášek?

No. Cigarety došly a lidé hulili trávu. Prej moc dobrý materiál. Nevím, co na tom viděli. Já na sobě žádný účinek necítila a ani jejich tlachání mi nepřišlo "ftipné". A tak jsem šla domů spát.

A ejhle. Ráno jsem zjistila, že mi někdo ukradl mou škodovku. Policie sice tvrdila, že taková auta se nekradou. Ale prostě tam nebyla. Stála o 2 bloky vedle, zaparkovaná celá nakřivo. Ostuda je pryč a dalších 17 let mě všechny nástrahy minuly.

Pozor, přichází příhoda číslo 2.

V Thajsku je super, že často nevíte, kdo je kdo, ale všichni jste kámoši. K baru přijde 6 kámošů a hlásí: "Jdeme do baru XY. Přidej se k nám, za hodku jsme zpět." Po 3 panácích jsem si řekla "jupí, tak jo."

Pár holek já a ti kluci jsme zasedli v reggae rastafariánském baru. Malé děti, které tam obsluhovaly, donesly 2 voňavé jointy a pak další a další a vesele jsme si je mezi sebou posílali. No prostě total recall.

Nešlo hýbat očima, nohama, pusou, mluvit, snad jen dejchat. Totální kóma vsedě. Viděla jsem i strach u jinak bezstarostných přátel. Hodinu mluvili o tom, co se mnou. Za hodinu jsem po čtyřech - jako kočka samozřejmě - dolezla na toaletu a pustila si na hlavu vodu a klečela a klečela... Tak za 90 minut jsem byla zase víceméně v pohodě. Kamarádi opět chytli barvu a vrátil se jim humor. Bylo to takové naše tajemství. Tedy až do dneška, chichichi.

Významnou roli v tom sehrál alkohol, a tak už pro jistotu moc nepiju. Jiné drogy jsem nikdy neměla a ani nechci.

Amen

Lidé Inca Collagen užívají různými způsoby...

Ovšem jsem dealerka. 3 gramy bílého prášku v denní dávce. Inca Collagen. Drogy ne! :)
Nebuďte v šoku, buďte v pohodě. Mezi mými dvěma příhodami je 17 let. Myslím tedy, že druhou pubertu mám už zdárně za sebou. A drogy nedoporučuji.

Co vy? Máte nějaké podobné příhody?

Prsa

Máme je a je to fajn. Některé malá, jiné velká, některá je má koupená, někdo má každé jiné... Miminka je milují a muži z nich blázní.

My ženy je stále řešíme. Koukáme na ně obdivně i nenávistně, každá jinak. Těžko se najdou dvě ženy se stejnými ňadry. A vo tom to je. Tajně se pozorujeme, někdy na ně saháme i kámoškám. Jako že dobrý, ukaž, já malý, ty velký... No a tak furt dokola.

Moje babička i moje maminka měly pozitivní nález. Karcinom prsu. Stálo je mnoho úsilí udržet se naživu. Babička má 84 let a rakovinu měla v 50. Maminka 58, karcinom měla po padesátce. Mně je 38 a razím heslo "nic jsem si neobjednala".

Pozor na to, strach je jako přání. Prostě pozor na hlavu. Dnes mi hlava běžela na plné obrátky. Byla jsem totiž na ultrazvuku na klinice Femma. Ono totiž setkání podnikatelek není jen tak. To si tak v pondělí se sklenkou šampaňského v ruce konverzujete s nejvlivnějšími ženami ČR a v úterý ležíte na lehátku a dělají vám ultrazvuk prsou. Jednou z přítomných významných dam byla totiž i Prim. MUDr. Hana Říčková a ta mi řekla - prostě přijdete zítra a hotovo. V 10:00.

Jen jednu noc a krátké ráno jsem mohla mít strach. A JSEM ZDRAVÁ! A budu. Mají to tam vlastně docela hezké. Čisté, růžové a pohodlné. Klidná jsem byla už při vyšetření. Jsem ráda, že vím, že jsem zdravá. Žiji krásný a dynamický život. A dnes jsem znovu pochopila, že stres a strach a nešťastná žena tvoří náladu svých buněk a k tomu genetická dispozice... A je vymalováno.

Milé ženy. Slečny, baculky i hubeňourky. Úplně nejdůležitější tvar a velikost jsou právě ty vaše. Kdo miluje vás, bude milovat i vaše prsa. Obráceně to není úplně jisté. První se ale mějte rády vy. Láska k sobě samotné, i s pihami a s nohama a zadkem po předcích a s nosem po tátovi. Milujte se a chvalte. Měla jsem křivé zuby a občas mám nějaké cizí kilogramy, ale největší můj cíl a sen je být šťastná.

Ten ultrazvuk mě udělal dospělejší, ale zároveň i mladší. A to jsem to odkládala dlouhé dva roky. A pak šup a ze dne na den to bylo. Děkuji náhodě. Nebo naopak sledu jasných okamžiků, že jsem šla. Bála jsem se, to jo. Ale o to víc se mi chce dodržovat životosprávu a trávit čas s mamkou i babičkou.

Přeji vám, ať máte krásný den i prsa.

Vaše Romana

P.S.: A pozor. Strach může být ve Vesmíru přání. Tak si pro sebe přejte samé dobré věci. I pro ostatní. Jako já. :)

Jsem matka obecná

Někdy na Silvestra jsem se stala budoucí maminkou. Kluk má dnes 15 a půl a mně už není 20. To byl ale fofr...

Zleva: můj syn, přítel, já a přítelova dcera

Je přijatý na střední školu a má vlastní názory a svůj svět. Maminky jsou andělé. Makají od pondělí do neděle, od ledna do prosince, od narození miminka až do své smrti. Nedávno jsme oslavili Den matek. Díky za něj.

Mám ten svůj den "D", dostávám ještě stále obrázky z výtvarné výchovy a miluju ho nejvíc a nekonečně. Moje heslo "mám tě ráda, i když zlobíš" je zejména v pubertě na místě a vyslovuji ho téměř denně.

Mám však stejně jako ostatní dar. Vidět na desetiletí do budoucnosti. Vidět katastrofy, které se nikdy nestanou. Vidět růst projekt jménem dítě. Pochopit větu, že mi to děti jednou vrátí. A cítit se hrdě. Hlavně když usne a když včas odejde do školy.

Moje výchova spočívá v mém vlastním chování. Chovám se tak, jak mu tlumočím pojem výchova. No a jde to Sice má "reflex nedoslýchavosti" a několik druhů stejných odpovědí, ale je chytrý, zdravý a průbojný.

Někdy mám chuť někoho praštit

Pokud vše půjde skvěle, i on bude jednou táta a všechny mé slzy mu vrátí jeho děti, které bude mít. Ale i smích, zážitky a situace, které prostě nevymyslíš.

Občas za trest přijde o PC a pak čte o 106 a náhle zvrátí svou dysgrafii a dyslexii. Pak se naučí, co je třeba levou zadní a na věci si udělá svůj vlastní názor. Je úžasný a skvělý být máma. Je to největší znamení úspěchu a je to důvod k radosti.

Ale většinou stačí dát si něco dobrého na uklidnění

Když se uzdraví, když zavolá od kamaráda, že se zpozdí. Když chce peníze na divadlo. Když nemá trojku z chování. Když zapomíná věci do školy a já v ředitelně říkám, že je celý tatínek a pak si tam zapomenu kabelku...

Život je veselý a barevný právě proto, že je někdy smutný a těžký. Děti a maminky jsou prostě potřeba a přeji všem dámám, dívkám i ženám, co se maminkami stát chtějí, aby se jim to podařilo. Stojí to za to.

Dieta – mé věčné téma

S věkem mi sice přibývají kilogramy, ale naštěstí mi také narůstá smysl pro humor. Nemám-li postavu do plavek, tak holt půjdu do vody bez nich…

A abych tady jen tak naprázdno neplácala, prozradím taky, že svou postavu miluji. A nejvíc, když jsem úplně nahá. Vše mi přijde na svém místě a jako celek mám ze svého těla super dojem. Kila navíc upraví poprsí, natáhnu dlouhé nohy, dělám různé pózy před zrcadlem a stoupám si na špičky a zapomenu na špíčky.

Často začínám běhat, cvičit jógu, pít 3 litry vody denně, jíst ovoce a zeleninu a maso bez příloh… Než odjedu na dovolenou. Tam si špíčky opálím a dílo je dokončeno. A znovu mi chutná a jsem spokojená a plná spokojenosti se vracím domů.

Neverending story. Už jsem si zavedla svůj rytmus a jsem na sebe vlídná.

Do diety často patří tento jídelníček:

1. Ráno v 8 hodin

- 3 dlc vody s Inca Collagenem

- Smoothie z borůvek, které jsem si sama v létě nasbírala v Beskydech a zamrazila v pytlíčcích, banán, voda a proteinový prášek z ketodiety – nejvíc mi chutnají od Cambridge diet. A půl litru vody na zapití.

2. V 11 hodin mi asistentka připraví polévku z keto nebo Cambridge diety.

3. Ve 2 odpoledne mi dá asistentka napít, zapomínám na to. A připraví mi proteinový nápoj.

4. V 5 odpoledne jsem doma. Maso, MaSo, MASOOOO! A malinký salátek. Doháním pitný režim. Někdy jdu do restaurace na tataráček nebo carpaccio.

5. V 9 večer mám často oříšky, salát, někdy sýr a někdy to celé zaliju 2-3 deci vína na dobrou noc místo ukolébavky.

Stěžejní jsou pro mě hlavně body 2 a 3. Jsem často zabraná do práce a buď bych nejedla a nepila vůbec nic, nebo bych se cpala čokoládou… Tak to mám naštěstí dlouhodobě vyřešeno polévkou a koktejlem. Nejradši mám houbovou od keto diet a mangový koktejl od Cambridge.

Naštěstí nehřeším na dovolených, kde lidé často jedí jako utržení z řetězu a přibírají. Mně stačí ovoce a voda. Opadne mi stres, zklidním se a váhově srovnám. A opálím se dozlatova. Můj recept je tedy prostý – dovolená je lepší než dieta.

Hodně štěstí všem dietářům i těm, kteří chtějí přibrat. Nejdůležitější je mít se rád a pak všechno půjde tak, jak si přejete.