Úspěch se měří kvalitou života

Lidé o mně tvrdí, že jsem úspěšná. Myslí tím především peníze a obchod, který mi opravdu jde. Já vidím úspěch jako 4 nádoby na čistou vodu. Jsou skleněné a blízko u sebe. Úspěch měřím na vyrovnané hladiny.

První nádoba je zdraví. Pokud jsem unavená, nebo si třeba ukopnu malíček, nemám upravené vlasy, mám hlad a nedodržuju pitný režim, klesá mi hladina v první nádobě. Druhá nádoba je rodina, mazlíčci a životní partner. Pokud všichni nejsme dost spolu a nebo jsme dokonce mrzutí, tak to vytéká z druhé nádoby.

Peníze jsou třetí nádoba. Neustále ve střehu, o krok napřed jako lvice a všichni včetně finančáku sledují, jak to vedu. Oni vidí čísla. Jsem přesvědčená, že stačí jedna postel i střecha nad hlavou, kvalitní jídlo a čisté oblečení. To mi pomáhá tvořit rezervy a jelikož se daří, tak ze dvou nožiček dělám stonožku. To pak občas jedna či dvě nožičky upadnou. Někdy něco nevyjde a když tato nádoba odtéká, musí to mít smysl.

Pračka má právo se porouchat a auto může ztratit dech. To se prostě občas stane, že odtéká. Zde mi pomáhá sebedisciplína. Utratit jen to, co potřebují ostatní nádoby, aby se hladina vyrovnala. Koupit se dá dovolená, ovoce, někdy i kaviár a čerstvý kokos, taky kočkám škrabadlo a nové komody. Ale opravdu ještě nepotřebuji nové auto. To by se nádoba číslo 3 mohla zakývat. Prostě je třeba mít rovnováhu.

Čtvrtá nádoba jsem já. Jako dítě jsem si myslela, že sebeláska je sobectví. Žila jsem životem pro ostatní a málem se vzdala sebe sama. Udržovat nádoby v rovnováze mi pomáhá ta čtvrtá. Je na ní nápis „Jsem šťastná“. Tato nádoba si bere vodu ze všech předchozích. Trošku z každé, aby to dorovnala. Když je moc práce, někdy až pláču vyčerpáním. Trochu uberu z „úspěchu“ a vezmu si energii od partnera i mazlíčků a rychle se podívám na nádobu se zdravím. Často si pak sjednám rovnováhu i za cenu, která se měří penězi.

Někteří to neděláte. Jedna nádoba vám přetéká a druhá je prázdná. Třeba workoholici berou ze zdraví a z rodiny a svou nádobu štěstí někam zašantročili. Jiní žijí pro rodinu a často nemají dost v ostatních nádobách. Mohou trpět i nedostatkem. A když jim nádoba rodiny praskne (děti vyrostou, partner změní priority, nebo nejde rychle najít práce), tak je to odfoukne jako pampelišku a někdy trvá dlouho, než se semínko znova uchytí.

Čtyři nádoby ctím a už jsem je všechny měla někdy prázdné. Práce už mi vzala zdraví. Partner mi přerušil tok financí rozvodem a z velké rodiny jsem měla malou. Svou šťastnou nádobu jsem našla po mnoha letech a měla jsem štěstí, že se moje odfouknuté semínko pampelišky dostalo na úrodnou a pevnou půdu.

Už chápu rovnováhu 4 nádob a tvrdím, že úspěch se měří kvalitou života. Jste šťastní? Buďte šťastní.

Seš to, co čteš

Knihy jsou magické. Dlouho pro mě byly tabu-bu. Pak jsem našla sama sebe. První byla kniha od autora jménem Joe Vitale Ho’oponopono. Dostala jsem ji od maminky kamaráda jako radu a směr. Potkaly jsme se ve vězení na návštěvě jejího syna. Byl klidný a celkem smířený s trestem za opakovanou chybu. Věznici přijal jako cestu k lepšímu Já. Teď je v Karibiku a stará se o turisty. A o sebe. Teď už si uvědomuje, že co zaseješ, to i sklidíš.

Prostředí věznice působilo přímo magicky. Svůj vlastní výtisk knihy jsem si koupila hned po příjezdu do Brna. Přečteno za dva dny. A pak ještě několikrát. Život se ve mně probudil. Zelená byla zelenější a brouk na mě kouk. A vůbec, začala jsem se cítit pořádně živá!

Další knihy, co mě ovlivnily: Mnich, který prodal své ferrari, Jíst, milovat a meditovat, Kam se poděl můj sýr a taky knihy od Zdeňky Blechové o vztazích a důvodech. A taky Moc přítomného okamžiku. A první půlka životopisu S. Jobse, chichi.

V knize Umění vést mám podtržené snad úplně všechno čtu ji pořád dokola. Knihy, které mě oslovily, musím vlastnit. Naštěstí jich zatím není příliš mnoho. Ale čtu je i pětkrát a vícekrát. Naposlady mi kamarád půjčil Alchymistu od P. Coelha. A ejhle. Tolikrát jsem v posteli „To je ono!“ už dlouho nekřičela. Při čtení samozřejmě.

Knihu jsem mu posvátně vrátila. Jemu ani přečíst nešla. Pro mě to byl život – smysl života. Cesta úplně nejdál, aby člověk našel to, co měl celou dobu u sebe. Zákony přírody a Vesmíru a zkoušky a jejich rozuzlení a cesty a pády. Je v ní všechno moudro života. Samozřejmě už ji taky vlastním. Byl to dárek.

Lidé, čtěte!

Jak to máte s knihami vy? Která je ta vaše nej? A četli jste něco, co já? A souhlasíte se mnou?

Důvěra je velká věc

To slovo je honosné a je tak cenné, jak si ceníme sami sebe. Jsem přítelem pro mnoho lidí a některé teprve v životě potkám. A důvěru považuji za největší cennost přátelství i partnerství mezi mužem a ženou.

To, co dokáži udělat pro přátele, musí být jednostranné a nepodmíněné. Pak, potkají-li se dvě jednosměrky, mohou vzniknout vztahy na celý život. Nikdo není povinen být druhému přítelem. Důvěru i přátelství nelze vynutit. Buď je a pak je zrcadlena i vám. Nebo nejsme-li sami důvěryhodní, ani důvěru nezažíváme doopravdy.

Vždy jsem tušila, že se smí měnit názor. Když přibývají zkušenosti, mění se i priority i pohled na stejnou věc. Ráda bych sdělila o důvěře, že věřím, že jsem důvěryhodná. A že mám kolem sebe několik svobodných a opravdových přátel.

Občas něco nedopadne, ale to už je život. Důležité věci stavím především na sobě a pomáhám tam, kde to cítím. Nemohu si však – a ani to nechci – uvázat přítele tím, že mu pomohu. On je třeba zase oporou jiným lidem, a to je o těch jednosměrkách. Je to skvělé, když se dvě potkají.

Začít přátelství sám se sebou je ten nejlepší trénink. Totiž vyslovit důvěru sobě je nejdůležitější. Nesu si mnoho vlastních i cizích tajemství a vím, jak je to těžké a zodpovědné. Věřím si, že dokážu žít upřímný život a tím pádem jsem dobrým přítelem.

Mám velkou myšlenku. Ano, důvěra je velká věc hodná velké myšlenky.
Váš přítel Romana

HO´OPONOPONO

Kouzelná formulka. Vyslovuji to slovo v klidu a s úctou k vesmíru. Všechno už je, jen odkrývám souvislosti, plním si přání, přeji vše dobré blízkým a cítím. Myslím, že důležitým momentem pro ho'oponopono je cítit "to".

Je to havajská technika hojnosti, štěstí, zdraví a míru. Prostě je to dobrá věc. Zaujalo mě na ní, že je jako zákon karmy. Ale takový pozemský. Můžu sama v sobě najít odpovědi a nečekat na paní Karmu. Sama se odrážím a přitahuji, přeji a ochraňuji svůj svět.

Co dělám?

Někdy beru kus papíru a napíšu si, co chci změnit, nebo vyřešit. Třeba jenom něčí jméno, nějakou činnost, nebo pracovní úkol. Obepíšu jej ze všech stran formulí "děkuji", "omlouvám se", "miluji tě", "odpusť mi" a pořád dokola. I stokrát. I vícekrát. Papír pak složím, dám jej do knihy a potom je už na mně dělat kroky vpřed a věřit, že pokud je to pro mě dobré, přání se vyplní.

Ho'oponopono je jako silná myšlenka. Jako voda v poušti. Pusa po dlouhém odloučení. Obejmutí od maminky. Nebo narození dítěte. Je to silná emocionální mantra pro čistou a správnou věc. Užívám ji s úctou.

Znáte ho'oponopono? Jak to máte vy? :)