středa 29. listopadu 2017

Jak si správně přát

Všichni si něco přejeme. I já. A sny se plní. Věřím tomu každý den víc a víc. A dávám si velký pozor, co si přeji. Proč? Protože se mi všechno plní. Všechno.



Místo rozčilování pečlivě zvažuji každou myšlenku. Už se tak často nezlobím. Pokud nepřijdu včas, vím, že to tak Karel chce. Kdo je Karel? No přece božský Kája, pro mě je pan Karel pánem Bohem. Dává na mě pozor a dává mi příležitosti. Příležitosti jít správnou cestou. Když zrovna nedostávám, co chci, už vím, že za tím něco je. Něco, co rychle pochopím, uchopím a proměním to ve zlato. Všechny chyby brzdy, nemilá překvapení, ztráty a dlouhodobá očekávání mají svůj hluboký smysl.



A co vlastně Karel? Karel si pohodlně přitakává. Šikovná holka, ta Romana. Zvládne zase v pondělí novou překážku, změnu, zpoždění.

Rekapituluji si svá přání:

1. Být úspěšná

2. Být šťastná

3. Být úspěšná a šťastná

4. Vědět, že nejsem úspěšná, pokud nejsem šťastná

5. Jsem šťastná, pokud mí blízcí jsou šťastní

Tedy všechno to dohromady je můj splněný sen. Já totiž jsem úspěšná, protože jsem šťastná. 



Například: přeji si babí léto. A hle, je tady. Přeji si nové klienty – šup, nabídka je v e-mailu. Přeji si milou návštěvu. A hele, je tu Alice z Dánska. Přeji si klidný veletrh – jupí, děti mají dvacátého volno. Přeji si mít skvělý tým – i to, že někdo odešel, může být krok vpřed. Přeji si dobře zaparkovat – vždycky rychle najdu místo. I na Praze 1. Přeji si větší byt v Praze. I vyhazov z maličkého 20metrového bytečku je cesta. V našem případě k 36metrovému s už dvěma okny a parkováním bez modré zóny v tom nejcentrovatějším centru Prahy.



Takže pravidlo! Nemůžu se zhrozit a rozzlobit hned v 8 ráno. Protože v 9 mě čeká další zkouška, rozhodnutí, změna a večer už bývá jasné, že co v 8 ráno byla katastrofa, to se odpoledne stalo další příležitostí posunout se správným směrem.



Přeji si i světový mír. Vím, že nejsem sama. A tak tu energii vidím jako puzzle. Jako kousek mozaiky světa a tvořím dobro v souladu s Karlem a vesmírem.

Přejte si cokoliv, co je čisté a umíte bez toho žít. Pokud si to upřímně přejete, nelpěte ale na tom. Rychle se zhmotní cesta, prostředky, lidé a tím i přání. Jednoduché = jeden duch. Abraka dabra. Všechno je možné.


P.S.: Kočka právě spadla ze židle, hihi. A vzbudila Martina, takže končím dnešní tok myšlenek, který jsem pro vás sepsala.

pondělí 27. listopadu 2017

Co dělám, když se potřebuju cítit lépe

Někdy třeba z přepracování a za špatných zpráv podniknu neplánovaně nějakou cestu. Naposledy jsem za jediný víkend navštívila nejdřív tátu – moc se nevídáme, měl velkou radost a ten pocit vyčistil celé upršené nebe.

I cesta může být cíl. A pomůže vyčistit hlavu a srdce.

Pak jsem jela do rodné vsi mé babičky a dala jsem věneček na hrob jejích rodičů. Řekla jsem jim, že jejich dcera babička Bohunka je skvělá. Nasmáli jsme se. Babička mě telefonicky navigovala k hrobu v Brně a já byla na jiném hřbitově 70 km jižně. Nemohla vědět, že jsem jela na hrob jejích rodičů. Ještě teď se tomu diví a směje se.

Babička.

Projela jsem celou ves, a to mi připomnělo dětství. Moje, mamky, i mého syna. I historky z války, co mi Bohunka vyprávěla, když jsem byla maličká. A pak jsem večer jela k mamce, která byla fakt unavená. Mamka pracuje u mě. A musím říct, že firma opravdu roste za bolesti. Rychle, úspěšně, ale je to dřina. To, že mě vidí i v sobotu, vyvážilo to, že jsem jí obarvila vlásky. Dostala jsem litr tekutin a koukly jsme i na zprávy.

Řízek jsem nestihla vyfotit, jak byl dobrý. Takhle si ale dáváme do nosu s rodinou taky. :)


Pak jsem si dala v neděli skvělý řízek u Bohunky. V prosinci jí bude už 85. Její úsměv je nad tím, že můj vesmír je v pořádku, jako zlatá medaile. Pak se u ní ve dveřích objevil můj Martin. Přivezl mnoho, ale opravdu mnoho praváků a babička obešla s výslužkou všechny svoje „kámošky“ v domě. Byl to spontánní víkend.

S přítelem a částí našeho potomstva.

Můj syn byl u svého táty. Můj přítel sbíral dřevo se svým synem a tátou. Večer už nohama k sobě v obýváku vrníme a povídáme. Vrátil se i můj syn, Martinova syna jsme odvezli. Celý ten víkend byl tak spontánní a osvobozující. Uvědomila jsem si, že stres a špatné zprávy vyváží čas s rodinou.

středa 18. října 2017

Dietní chyba

Někdy v neděli ráno, když se octnu sama  v posteli a nikdo nepřijde na oběd a všichni jsou pryč… Někdy možná i sedmkrát za rok, dělám si tajně z postele ostrov.

Abyste byli v pohodě, musíte tělu občas dopřát, o co si řekne. :)

Ostrov plný kávy, bonbónů, jogurtů, zmrzliny, piškotů, dalších bonbónů no a pak už jen drobečků, papírků a hrnků a kalíšků. Myslím, že hlava – tedy mysl – to miluje a tělo pro jednou přivře oči.
Obžerství vnímám jako těžkou pohodu. Hezky v pelíšku a o samotě. Někdo přibírá, když je smutný. Jiný zase, když je šťastný. Já to tak nemám. Prostě se někdy cpu jen tak. Je to den, který není v žádném kalendáři.

Taky moje oblíbená postelová činnost

Nezlobím se za to na sebe. A když se tak přeplácám, klidně si znova usnu. I dvakrát za dopoledne. No a co. Jít cvičit, uklízet a vařit, pracovat, nebo prostě dělat „něco normálního“, mohu kdykoliv. Ale tento (půl) den v posteli plné drobků a papírků, ten si prostě občas dopřeju.

Na oběd pak už jen salátek. :)

Někdy kolem poledne se hluboce protáhnu a všechno vygumuji nekonečně dlouhou horkou sprchou. Pak zahladím stopy a vyrazím ven. Teď se ale nacházím v posteli a došly mi bonbóny. Stejně už na ně nemám chuť a je teprve 9:27. A mám dvě peřiny a dva polštáře jen pro sebe.

Snad jsem vám připomněla nějakou vaši tajnou neřest, kterou vám „normální“ život nedopřeje.
CHRRRR CHRRR


P.S.: Na pozdní oběd si dám samozřejmě salát.

pátek 22. září 2017

10 způsobů jak použít kokosový olej

Dnes je první podzimní den. Ochladilo se, a tak trávíme víc času doma. Napadlo mě, že bych se s vámi ráda podělila o to, jak používám kokosový olej. Naučila jsem se ho kupovat v Thajsku a od té doby jsme nerozlučná dvojka.



1. Mažu se s ním po celém těle dvanáctkrát do roka. Chvíli plandám po bytě, pak se oťupu ručníkem a je to. Taky se jím mažu na dovolené, je skvělý po opalování.

2. Dávám kokosový olej do smoothie .

3. Dávám ho kočkám do misky jednou týdně. Díky tomu a Inca Collagenu mají úžasně heboučké kožíšky.



4. Kokosový olej je skvělý pro bělení zubů a desinfekci dutiny ústní. Držím jej v puse minimálně 4 minuty, různě jím kloktám a cedím si ho mezi zuby, než ho vyplivnu. Zuby jsou bělejší, lesklejší, bez kamene a pusinka krásně sametová.

5. Přidávám ho do buchet místo másla. Už delší dobu - vím, že je teď máslo poněkud ožehavější téma. :D Také jím před pečením potírám štrůdl, krásně pak voní.

6. Občas si do něj namočím nehty. Připravím si lázeň z teplé vody a oleje. Je to luxusní terapie pro odlakované nehty a pro regeneraci kůžiček a nehtových lůžek. Na 10 minut namočit a pak nedělat vůůůbec nic. Luxusní. :)



7. Kokosový olej funguje skvěle jako lubrikant. Jsem někde slyšela...

8. Panty u dveří už mi nevržou. Jsou lubrikované.

9. Kokosový olej hezky stabilizuje fresh šťávy. Díky němu vydrží mimo lednici asi půl dne.

10. Je skvělý na masáže.

Používáte taky kokosový olej? A máte nějaký další způsob jeho využití?

úterý 12. září 2017

Jsi to, co jíš. Já jsem chia semínko :-) + 3 vlastnoruční recepty

Začala jsem si více všímat toho, co jím a jak to chutná. Málo lidí v dnešní uspěchané době ví, co a proč jedí. Jde hlavně o čas a peníze, ne o chuť a kvalitu. A to je škoda.



A tak odpočívám na zelených ryncích a farmářských trzích a jím čím dál více sezónní potraviny. Hlavně ovoce, zeleninu, čerstvé maso a všechna možná semínka. Mám ráda chia semínka, goji, slunečnice, dýně - dužinu i jadérka... Relaxuji loupáním vlašských ořechů. A uzobávám k tomu avokádo nakrájené na kostičky.



Přeji všem, aby ve svém životě měli čas na milion různých chutí, barev a zvuků. U mě to všechno začalo v Thajsku. Když jsem vypila svůj 4. kokosový ořech. První tři byly zdravé a ten čtvrtý už lahodný.



Pak mi dali mango - to vám bylo něco! Jíst sluncem dozrálé mango na veřejnosti je až trochu ostuda, jak je to neslušně dobré. Můj blažený výraz uváděl lidi do rozpaků. Ale nešlo to jinak, nemohla jsem si prostě pomoct! Od té doby to mám s jídlem jinak. Nemusíte trávit jeho přípravou půl dne, abyste si pochutnali a aby bylo zdravé. Podělím se s vámi o mé 3 oblíbené rychlomňamky. :-)


Smoothie


budete potřebovat: banán, chia semínka, české jablko, skořici a trochu medu a vodu, která si den odpočívala v karafě s úžasnou mandalou. Všechno rozmixujte a užijte si to. :-) Můžete si ho vylepšit Inca Collagenem.



Pomazánka z "advokáta"


Potřebujete: celé avokádo bez slupky a pecky, celou okurku - slupku můžete nechat, špetku soli, 3 kapky čerstvé citronové šťávy. Opět všechno rozmixujte a podávejte na čerstvém pečivu. Nechutná špatně zalitá sklenkou kvalitního vína.



Salát


Patři tam: listový salát, čínské zení, sušená rajčátka i s olejem, okurka, šťáva z celého citronu, slunečnicová semínka, kozí sýr s plísní nebo jen hermelín.  Podávejte ve velkém množství. Chutná dobře i s pivem. :-)



Jak to máte s jídlem vy? Je to pro vás jen palivo, nebo se zamýšlíte nad tím, co si dáváte do břicha? A umíte se na chvíli zastavit a pořádně si ho vychutnat?


pondělí 21. srpna 2017

Chutě Thajska

Mají to tam se mnou těžké. Nejvyšší stupeň pálivosti, který snesu, je dětská zubní pasta. "No spice, not spicy!" říkám, i když si kupuji jen ovoce.



Miluji rýži s čímkoliv. Polévku z kachny vařenou celý den, miluji nudle se zeleninou a citronovou trávou. Manga, kokosy, mini banánky - ty hnědé, co je cizinci nejedí a místní je považují za ty nejlepší.



Taky mám moc ráda meloun a všechny úpravy masíček na špejlích a ryby. Voňavé a chrumkavé na grilu. Jejich sladkosti chutnají jinak a pečivo je tak jiné, že se tomu prostě pečivo ani říkat nedá. Ovšem bageterie u Francouze poskytuje to, co při dlouhém pobytu začíná pomalu chybět.



A ze všeho nejvíc je kokosová polévka. Jíst v Thajsku v nóbl restauraci je pro mě tabu. Prostě čím víc ulice, tím víc delikatesa.



Znáte thajskou kuchyni? A jak to s ní máte vy?

úterý 15. srpna 2017

Thajsko - telefonát, co mi změnil život

Jeden báječný člověk mi zavolal z Thajska. Za normální běžně zpoplatněný tarif. Ne na Viber, Messenger, WhatsApp nebo tak. Prostě mě vytočil ze svého telefonu a říká:

"Romča, já som tu v tých chrámoch v džungli a niečo tu je. Niečo tu na mňa dýchlo a ty to musíš vidieť. Proste sa zober a prídi sem". (Slovákům se omlouvám za případné chyby, takto mi to zní v hlavě a jestli jsem to napsala správně, netuším. Asi ne, hihi.) Tak jsem přiletěla. Už za 3 týdny. A byla jsem tam od prosince roku 2010 do ledna 2011.



A co tam dýchlo na mě?


Druhý domov. Od prvního momentu. Tisíce druhů zelených barev. Vlhko, že máte pocit, že prádlo nikdy nedoschne. Všudypřítomné prádelny, které voní tak, že někdy zpomalím, když procházím
okolo.



A vůně všeobecně. Ta od jídel vařených na ulici, že poslepu najdete místo, kde vám včera dobře uvařili. Ale i odpadky, kdy vedro, vlhko a civilizace umíchají speciální esenci smradu. A pak květiny a hlína v pralese a vonné tyčinky v chrámu, kde je božský klid. Krásně voní i ovoce. Mango, papaya, kokos, "sloní jahody", kvítky na keřích, které voní i týden potom, co je utrhnete...



Pak také vůně písku a moře proložená zvukem větru a vln. A jsme u zvuků - ševel na tržnicích v neznámém jazyce. Ovšem ve známé melodii. Zvuk do ran boxovacíh pytlů a rychlé zvuky švihadel, motorky, skutry, brzdy... Noční zvuky - muzika od zlatých osmdesátých až po jazz a nejnovější hity v barech s tanečnicemi.

Miluji i ten zvuk žab, co z betonových skruží ruší noční klid. A zvuk džungle - cvrčci, cikády, papoušci, hadi, asi i opice a toulaví psi - to všechno v noci nebezpečně zvučí.



Taky rezonance elektrického vedení, to praskání a bouřka. Nejúžasnější je zvuk thajské bouřky. Tolik respektu v jedné ráně...

Thajsko miluji. Příště vám povím něco o jeho chutích.

pátek 4. srpna 2017

Peču čtyřikrát do roka

Vždycky je to stejný. Chci udělat takzvaný hrnkový koláč. A pak to takto dopadá... Rozpálím troubu, vyšlehám 2-3 vejce a přidám hrnek mletého cukru. Přidám 2 hrnky hladké mouky, 1 prášek do pečiva, hrnek mléka a půl hrníčku oleje - olivového nebo kokosového, však víte.



Smíchat, míchat a míchat. A samozřejmě začneme s ochutnáváním těsta. Asi jo, ještě jednu lžičku, ještě si trochu líznu, ještě jednou, hmmmm, asi je to dobrý. Jo.

Vezmu plech menší než obvykle, vymažu ho, vysypu moukou a těsto do něj naliju. A vylížu celou mísu, až mám boule za ušima. Decentně naskládám ovoce do ornamentů. Jahody, jabka, borůvky, mandarinky... Cokoliv.



Vytvořím posypku - mouka, cukr, máslo. Tu samozřejmě musím taky ochutnat. Mňam. A ještě jednou. To by šlo.

Pak je buchta přede mnou asi 35 - 45 minut v bezpečí. V troubě peču nejdřív na moc a pak na málo. Potom ji okukuju zakrytou utěrkou. Aby v klidu vychladla. A pak to přijde. Ochutnávám aspoň čtyřikrát, a pak ji schovám do trouby. A hned ji zase vytáhnu a zarovnám na čtvereček. A zpět schovat do trouby.



Rychle si vzpomenu na syna a odkrojím dva "velké" čtverce na snídani. Načež vznikne díra uprostřed plechu. Je třeba z ní odstranit drobky a jemně zarovnat okraje řezů. Zarovnávám, zarovnávám a zarovnávám... A najednou umývám prázdný plech od snězené buchty. To mi ale hezky voní byt po pečení... :)

Pečete taky?

čtvrtek 27. července 2017

15 dní! Aneb hledám dárce

Akce a reakce je velmi zajímavá. Ráno ještě s kávou v posteli, to miluji. Četla jsem si, co nového ve vesmíru a hele. Mou pozornost upoutaly diáře Doller. Koupila jsem si jich pět. Jsou totiž boží a jako archiv snů budou všechny stejné. A při lustrování výrobců diáře (obstály na 1) jsem opět uviděla význam diáře, daruj krev.

Obrázek z Facebooku diářů Doller

No, chci darovat krev. Od roku 2007 nemohu. Proč? Nejdříve jsem byla nemocná a dávala si zdraví a život do pořádku. Od roku 2010 zase pořád létám do Thajska – je to můj druhý domov a neumím si představit dovolenou jinde než tam.

Chorvatsko je přelidněné, Řecko se třepotá, Francie je krásná, ale...? Karibik mě neuchvátil – snad jen tanec. Island zima, ovšem mám ho v plánu. A prostě kdo chce a já chci vždycky, najdu 1000 a 1 důvod, proč je Thajsko nej.

Nemohu darovat krev, nedodržím nikdy 6 měsíců mezi exotickými zeměmi a tentokrát mi chybí jen 15 dní. Nejde to, prostě to opět odmítnu. Výjimky nelze! Řekli mi, ať pomáhám jinak. A když jsem dávala hrnek do myčky, tak mi to došlo – najdu za sebe dárce krve. Musí to být prvodárce, aby způsobil tu změnu, abych pomohla nalezením alespoň jednoho človíčka místo mě. Děkuji za tento skvělý nápad.

Půjdete darovat krev za mě? Něco vám za to dám... :)


Hledám tedy dárce krve, který to udělá úplně poprvé v životě. Protože:


- Třeba o tom roky přemýšlí.

- Třeba mu chybí poslední milimetr rozhodnutí mezi rutinou a pohodlím.

- Třeba pochopí mou upřímnou radost.

- Třeba mu udělá radost jedno balení mého produktu Inca Collagen jako pocta k rozhodnutí a mému zastoupení.

Pokud se to podaří i vícekrát, prosím udělejte to pro svět a věřte, že to má smysl. Hledám tedy svého zástupce – dárce – prvodárce – dobrého člověka.



P.S. Pravidlo: prosím o foto z transfúzní stanice a čestné uvedení – byl/byla jsem tam poprvé.Tomu prvnímu ode dnes daruji svůj produkt, těm ostatním dárcům nesmírně a vesmírně děkuji. Fotky mi prosím posílejte na můj Facebook soukromou zprávou (klik!), nebo na ljubasova@incacollagen.eu do 11. 8. 2017. Budu se těšit.

úterý 25. července 2017

Velká kolagenová loupež, aneb dámy, to jste nemohly počkat do rána?

V noci na dnešek nám v samotném centru Prahy na ulici 17. listopadu nějaký nenechavec vybral auto. Zmizelo z něj několik krabic s celkem 18 krabičkami Inca Collagenu. Vždycky jsme věděli, že je náš kolagen žádaný, ale že až tak..?



Ano, chápeme, že ačkoliv jsme k dostání ve všech lékárnách, na spoustě dalších obchodních míst a na Inca Collagen e-shopu, když to na vás přijde a nikde nemají zrovna otevřeno, někoho to může dohnat k zoufalým činům.

Zatím jsme měli zkušenost jen s takovými zločinci

Až tak zoufalým, že dokonce necháte otisky prstů na kapotě a necháte se u toho nasnímat bezpečnostními kamerami... :D

Vykradené auto

I přesto vás snažně prosíme, abyste se naším kolagenem zásobili legální cestou. A pokud byste si chtěli opravdu přilepšit, nabízíme odměnu tomu, kdo zloděje chytí. Je možné, že se v centru Prahy objeví překupníci, kteří se budou chtít Inca Collagenu zbavit pod cenou. Chyťte je a dostanete od nás za odměnu 10 krabiček v celkové hodnotě 12 600 Kč. :)

Konec hlášení. :)