Eva

Jméno mého vlčáka – tedy německého vlčáka barvy vlkošedé – je prostě Eva. Neskloňuje se, když se na ni volá. Prostě EVA SEDNI, EVA KE MNĚ…

Přijela k nám z Bohumína v krabici od bot. Chviličku byla kulička, chvíli zase hubená jak koza. Ale už je to velká psice. 11. února měla 11 let. Pro mě bude ale navždycky štěňátko. Nedovedu si představit, že by mohla umřít. Tolik jsme toho spolu zažily.

Když jsem s ní chodila na cvičák, chodily jsme v 11 večer – tolik jsem tehdy pracovala. Ale čím chytřejší pes, tím dříve má trénink, a tak jsme brzy postoupily do lekcí ve 20:30, haha. Je opravdu chytrá a poslušná. Dobrých 10 let poslouchá jako hodinky a má z toho sama radost.

Jen jednou, když byla v pubertě, musela dostat lekci. Složila jsem ji na záda a vysvětlila jsem jí, kdo vede smečku. Byla jsem tehdy oblečená od hlavy až k patě v bílém oblečení, které po této výchovné lekci už bílé nebylo (čti byla jsem špinavá jak prase). To asi proto, abychom si to obě dobře zapamatovaly.

Jako správná maminka jsem jí povídala pohádky. Kolikrát usnula tak tvrdě, že pak vůbec nevěděla o tom, že jsem ji přenesla do boudy.

V prosinci se mnou vždycky jezdí na hory. O hotelu, kam nesmíte se psy, bych ani na vteřinu neuvažovala. Pamatuji si, jak za mnou běhala po svahu, když utekla mé mamince. Máme za sebou tisíce aportovaných míčků, vyslechnutých písniček a spousty hodin strávených na terase navzájem propletené do sebe.

Prostě je to pes mého života. Však to určitě taky znáte – vy, co máte pejska taky.

Sport

Když jsem chodila na základku, hrála jsem basketbal. Pak dívčí fotbal a pak dlouho tanec – na všechny způsoby. Nikoliv společenské nebo snad latinskoamerické. Spíš všelijaké hopsání po nocích s kámoškama.

V roce 2007 jsem začala hledat samu sebe. Dětskou a šťastnou. Začala jsem cvičit ve fitku s trenérem i čtyřikrát týdně. Za 6 týdnů jsem shodila 10 kilo. Pak jsem si začala sama sebe vážit, všímat si sebe a hýčkat se.

V Thajsku jsem v roce 2011 začala dělat pod vedením thajského trenéra box. Bylo to nejvíc super. Sport jsem si pak s sebou přivezla zpátky do České republiky a pod taktovkou Tomáše Hrona jsem dva roky kopala a bouchala o sto šest.

A najednou jsem se uklidnila a ze dne na den přešla na hot jógu. Tu miluji dodnes. S hot jógou jsem také začala v Thajsku, v roce 2013. Vrátila jsem se tehdy v březnu a hned nato se v Brně otevřelo studio hot jógy. Takové kouzlo! Skvělé.

V Thajsku jsem se tehdy přidala k ruské skupině, která začínala v 6 ráno. Denně jsme vítali Slunce na střeše s výhledem na moře. Cestou na 90minutovou lekci jsem musela překonávat 25 – 50 divokých psů, kteří se váleli kolem silnice na 300 metrech. Pomoc! Ale zážitek z vítání Slunce jsem si nenechala ujít ani tak, byl návykový.

Jak to máte se sporty vy? Jste spíš akčnější, nebo klidnější? Mění se to u vás? :)

Babička Bohunka

Mám skvělou babičku. Je jí 84 let. Nebyla vždycky stará. Uměla tolik pohádek a její hlas si umím ještě teď vybavit. I její škrábavou ruku na mých zádech.

Pamatuji si, že když jsem byla maličká a zároveň i nemocná, marodívala jsem u ní. Děda jezdil na montáže, a tak jsme hospodařily samy. Vždy stejný hrnek se slunečnicemi k snídani a vždy stejná chuť čaje. Teplá ruka a hromada věciček nasbíraných za celý život. Panenka ještě po mamince, ve které hrkaly tyčinky, kterými ji maminka v dětství nakrmila. Při horečce zábal ve vaně a pak rychle pod těžkou peřinu a potom hned pohádka.

O víkendech jsme jezdili na chalupu. Bez vody a televize. Plynová bomba a petrolejové lampičky. Záhonky a mandelinky. Vstávání s Radiožurnálem a kropicí konev s velkou hlavicí. Ještě si vybavuji, jak byla těžká.

Ředkvičky, jahody a kosatce – všechno v košíku nachystané pro mamku domů. Dědovi pro pivo do hospůdky U Bartošů. Taky sousedka, co nás odháněla od kapličky, abychom si tam nehráli. U kapličky velký kaštan a léto končilo až po hodech v půlce září.

Dětství jako z pohádky – a to je moje babička. Voní jako jahody a hlas má stále stejný. To všechno jsem nadělila i svému synovi. Když jsem šla brzy do práce, babička ho vyzvedávala celý rok z jeslí. Starala se o něj, když měl neštovice. Natřela ho celého nabílo tekutým pudrem. Prý to tak bylo jednodušší, moc se vrtěl. Dodnes miluje její smažené květáčky – je mu 15.

Byla jsem babiččino sluníčko a teď jí prostě budu připomínat, jak je úžasná a budu zjišťovat, co všechno teď můžu udělat já pro ni. Ještě mě napadlo něco o všech babičkách. Často neumí vyjádřit, že se o nás bojí. Nadávají nám, když měníme práci, když si bereme hypotéku, když daleko cestujeme, když se u nich dlouho nestavíme… Znamená to ale lásku a strach o naši budoucnost.

Radím sobě i vám – poskytujme babičkám pozornost a informace o našich životech. Ať vědí, odkud a kam kráčíme a nemusí si domýšlet scénáře našich životů. Ať z nás mají skvělý pocit, jako když nás mohly hlídat, učit a opatrovat.

Zdechne mi i umělá kytka...

Miluji květiny - růže, fialky, gerbery, orchideje... Prostě všechny. Ovšem ocitnou-li se v mé péči, nacházejí se rázem v ohrožení života, umělé nevyjímaje.

Můj kocourek Gigi má kytičky taky moc rád

Jednu krásnou umělou palmu jsem kdysi blahé paměti umístila moc blízko lampy a než jsme stihli tragédii zabránit, kytka se roztekla po kachličkách.

Vždycky jsem chtěla mít skleník, jako mají třeba v Lednici. Papoušky, palmy plné citrusů. Zatím to ale není k flóře fér.

Dávám květinám i jména. Například kávovník Ignác uhynul už po měsíci A drobná teta dracéna je asi měsíc úplně bez listí - některé sežral kocour, jiné odešly neznámo kam.

Promiň dracénko!

S řezanými květinami mi to ale celkem jde - mluvím na ně a i s malým množstvím vody si spolu užíváme i 10 dní pohody.

Před bytem mám teď 120litrovou vanu plnou bylinek, miminek (haha) i semínek a uvidíme, co za měsíc uvidíme. :)

Tímto se omlouvám všem květinám a rostlinám, které jsem přehnanou či nedostatečnou péčí neudržela při životě. Mám ráda všechno, co roste a co se nedá utrhnout - stromy a louky, cizí zahrady...

Mimochodem mám pro vás tip - v arboretu Mendelovy univerzity (klik!) probíhá do 20. března 2017 krásná výstava orchidejí. Odtamtud jsou také fotky v tomto článku. Tedy těch hezkých kytek. :) Kromě nádherných orchidejí jsou tam k vidění i tropičtí motýli, vodní želvy, rybičky a exotický hmyz - ten na rozdíl od motýlů není na volno, nebojte. :)

Jak to máte s kytičkami vy? Vzkvétají ve vaší péči, nebo to radši necháváte na druhých? :)

2016 – stal se ze mě tryskáč obecný

Rok 2016 snad trval jen pár dní. Prostě proletěl jak turniketem. Jestli se svět otočil 366krát? Nevím. Tyto řádky píši na konci ledna 2017. Můj produkt Inca Collagen je na trhu rok a 7 měsíců.

Leden roku 2016 měl být klidný – nebyl. Už se moc těším, až v únoru zmizím do Thajska, což se mi naštěstí podařilo. Březen byl ve znamení veletrhů. Syna jsem poslala lyžovat a „na převýchovu“ a stejně ten darebák nakonec donesl trojku z chování.

Chvíli to dokonce vypadalo, že ze mě bude Pražák, když se náš obchodní tým rozrostl na 40 členů. Poslali jsme delegaci i do Ruska a přivítali jsme u nás na jednání výpravu až z Brazílie.

Že mi společnost roste, jsem si uvědomila pořádně až v září.

Léto si vybavuji pouze matně. Neměla jsem dovolenou, všechny jsem zastupovala a s hrdostí můžu říct, že jsme si udrželi vysoký standard, 100% prozákaznický servis.

V září jsme byli zase na veletrzích a školili jsme se v rámci firmy. Celkově mám ze září opravdu dobrý pocit – v srpnu jsme totiž zdvojnásobili obrat. A to prý měla být okurková sezóna.

V říjnu nás na chvíli ochromila chřipka a špatné zprávy.

Bohužel jsem se poučila po zlém - pokud chcete podnikat s přáteli, stanovte si jasně pravidla a sankce a mějte to všechno písemně. Takto totiž přátelství ochráníte. Ne nadarmo se říká clara pacta, boni amici. Vzala jsem si dovolenou – první od února – vyrazili jsme na 10 dní na hory, kde jsem se krásně uklidnila, vyčistila jsem si hlavu a měla jsem prostor přemýšlet. A pak se to zase rozjelo jak pendolino. J

Praha, Bratislava, Vietnam, Miláno, Irák… Do konce roku už nikam neletím!

V prosinci vysílám dárky všemi směry, cik cak, letem světem. Osobně balím zásilky pro naše zákazníky, obchodní partnery a přátelé. I když si třeba nic neobjednali. Sem tam přihodím tu ručníček, tam diář... Dělám si zkrátka radost. Nikomu nic neříkám a balíčky prostě posílám. J Největší radost roku je, že rodina i firma fungují.

Jak nad tím tak přemýšlím, vůbec si nevzpomínám na Silvestra. Byl vůbec? Asi to znamená, že jsem se dobře bavila.

Miluji svůj život i dřinu, úmor a pot, když vím, proč se všechno děje. J

Musím říct, že jsem ráda, že jsem se rozhodla si toto všechno sepsat a podívat se na to s odstupem. Mám radost.

Jaký byl váš loňský rok? Bilancujete taky někdy?

Předsevzetí pro rok 2017

Dávat si předsevzetí na začátku kalendářního roku umí kde kdo. Já ta svoje sepsala v prosinci loňského roku a s kůží na trh jsem se odhodlala vyjít až teď. :)

Vyhlížím nové zítřky. :)

1. Být šťastná
Toto předsevzetí obsahuje celý můj vesmír. Šťastná jsem, když je šťastná moje rodina, mí přátelé a když je můj svět prostě v pořádku.

2. Přeji si více naslouchat
To totiž není jen tak. Celý život více vyzařuji než absorbuji. Chci více naslouchat.

3. Cvičit a netlačit
Tlačí mě totiž permanentky a to, že mě někdo organizuje. Budu se snažit hýbat co nejvíce přirozeně – vždyť i jen obyčejná chůze je skvělé kardio.

4. Číst si
Často čtu smlouvy a plány, čísla, e-maily… Rády bych sáhla po knížce prostě jen tak, pro radost ze čtení. Noční stolek mi zdobí pěkná hromádka. Těším se na myšlenky Robina Sharmy, Steva Jobse, Simona Sinka…

5. Vidět skvělé filmy
Pro někoho je to asi nepochopitelné, ale třeba Pulp Fiction jsem poprvé viděla až před asi 5 lety. Mám hodně co dohánět. J

6. Vídat častěji babičku
Mám to k ní tunelem 7 minut. Když dodržuji maximální povolenou rychlost. :) Je jí 84 let a je významnou součástí mého života. Vždycky, když slyším její hlas, je mi dobře. Tím hlasem mi četla pohádky, když jsem byla malá…

7. Naučit se lépe anglicky
Už vím, že bílkovina se řekne protein. A pohybový aparát locomotive system. S jazykovou školou Pelikán a se svou „shark“ lektorkou to prostě dám.

8. Budu dodržovat všechny zákony. Fakt!

9. Nebudu křičet na svého syna
Budu mu místo toho říkat: „Miluju tě, i když zlobíš. A dám ti tolik šancí, kolik budeš potřebovat.“ A to i přes jeho úžasnou pubertu.

10. Budu respektovat ostatní lidi, i když jim nerozumím. Nebo když oni nerozumí mně.

11. Budu více delegovat. Mám kolem sebe schopné lidi, kteří toho dokážou více, než jim dovoluji.

12. Naučím se nebýt k dispozici stále. Mou plnou pozornost si zaslouží moje rodina a můj partner.

13. V kanceláři budu více chválit
Často beru dobrou práci jako samozřejmost a řešíme spíše zádrhele. Dám si záležet na tom, abych zdůrazňovala víc i pozitivní věci.

14. Budu se věnovat osobnímu rozvoji, půjdu alespoň na jeden seminář.

15. Koupím si novou postel. Má stávající – Berta – nebyla úplně ten nejlepší nápad. Přesto Bertě za její služby děkuji. :)

16. Nepořídím si další kočku.

17. Budu se snažit předcházet situacím, kvůli kterým namůžu najít svoje klíče. Jejich hledáním jsem strávila odhadem už několik měsíců až dlouhých let…

18. Provedu po Brně další nebrňáky.

19. Budu více plavat.

20. Vezmu syna s sebou na dovolenou
Už jsme spolu byli v Thajsku, ve Špindlu, V Římě, na francouzské riviéře… Kam to bude letos, mladý muži?

21. Budu budovat svůj osobní brand
Firemní brand se nám moc povedl a jeho součástí jsem i já. Tak přece nebudu kovářova kobyla.

22. Pojedu do Thajska. Nejlíp dvakrát.

23. Budu se víc hýčkat
Dopřeju si častěji, co mám ráda a dělá mi dobře – masáže, krémy, wellnesss. Nebo si alespoň občas nechám umýt vlasy od kadeřníka.

24. Budu se potkávat se zajímavými lidmi.

25. Budu se lépe starat o svoje sociální sítě.

26. Koupím si kolo. Jo!

27. Udělám soutěž o Inca Collagen.

28. Desetkrát překročíme loňský obrat. Máme na to.

29. Udělám nějakou bláznivou věc. I když někdo by možná mohl namítat, že ode mě by spíš bylo bláznivé chvíli žádnou vylomeninu neudělat.

30. Budu dobrým člověkem. Slibuji.

A co vy? Dáváte si předsevzetí? Já jsem moc ráda, že jsem ta svá vyvěsila až s nějakým časovým odstupem a vidím, jak se mi je daří plnit.