středa 22. března 2017

Babička Bohunka

Mám skvělou babičku. Je jí 84 let. Nebyla vždycky stará. Uměla tolik pohádek a její hlas si umím ještě teď vybavit. I její škrábavou ruku na mých zádech.



Pamatuji si, že když jsem byla maličká a zároveň i nemocná, marodívala jsem u ní. Děda jezdil na montáže, a tak jsme hospodařily samy. Vždy stejný hrnek se slunečnicemi k snídani a vždy stejná chuť čaje. Teplá ruka a hromada věciček nasbíraných za celý život. Panenka ještě po mamince, ve které hrkaly tyčinky, kterými ji maminka v dětství nakrmila. Při horečce zábal ve vaně a pak rychle pod těžkou peřinu a potom hned pohádka.

O víkendech jsme jezdili na chalupu. Bez vody a televize. Plynová bomba a petrolejové lampičky. Záhonky a mandelinky. Vstávání s Radiožurnálem a kropicí konev s velkou hlavicí. Ještě si vybavuji, jak byla těžká.



Ředkvičky, jahody a kosatce – všechno v košíku nachystané pro mamku domů. Dědovi pro pivo do hospůdky U Bartošů. Taky sousedka, co nás odháněla od kapličky, abychom si tam nehráli. U kapličky velký kaštan a léto končilo až po hodech v půlce září.

Dětství jako z pohádky – a to je moje babička. Voní jako jahody a hlas má stále stejný. To všechno jsem nadělila i svému synovi. Když jsem šla brzy do práce, babička ho vyzvedávala celý rok z jeslí. Starala se o něj, když měl neštovice. Natřela ho celého nabílo tekutým pudrem. Prý to tak bylo jednodušší, moc se vrtěl. Dodnes miluje její smažené květáčky – je mu 15.



Byla jsem babiččino sluníčko a teď jí prostě budu připomínat, jak je úžasná a budu zjišťovat, co všechno teď můžu udělat já pro ni. Ještě mě napadlo něco o všech babičkách. Často neumí vyjádřit, že se o nás bojí. Nadávají nám, když měníme práci, když si bereme hypotéku, když daleko cestujeme, když se u nich dlouho nestavíme… Znamená to ale lásku a strach o naši budoucnost.


Radím sobě i vám – poskytujme babičkám pozornost a informace o našich životech. Ať vědí, odkud a kam kráčíme a nemusí si domýšlet scénáře našich životů. Ať z nás mají skvělý pocit, jako když nás mohly hlídat, učit a opatrovat.

2 komentáře:

  1. Romi, mám Tě ráda a seš mi moc sympatická. Vzpomínám si, jak jsme s babičkou často byly v kuchyni a vařily. Dělaly jsme i zavařované ovoce, výživy, přebíraly jsme fazole, třešně, hrušky.. a u toho jsme procvičovaly násobilku.. pamatuju si, jak jsem pak měla své první auto, které ještě mám- modrý kabriolet- tak jak byla babička nadšená, když jela poprvé bez střechy... nebavily jsme se o ženských a důvěrných věcech nikdy, trochu mi to chybělo, ale stejně jsem k ní měla blízko... nikdo nikomu neřekla nic ošklivého... v tomto je pro mě velký vzor.. a její jablečná buchta...mrzí mě, že jsem u ní nebyla, když umírala... měla jsem hloupý důvoda kdybych to mohla napravit, udělala bych to... teď mám pocit, že k sobě máme ještě blíž a že se mi občas zjevuje ve formě hrdliček, na které nadávala :D po ránu, že brzo ji budily:))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za krásný komentář. Babičky jsou výjimečné ženy...

      Vymazat

Budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o váš názor, přispějete svou zkušeností, nebo mi jen zanecháte pár slov.