Někdy v neděli ráno, když se octnu sama v posteli a nikdo nepřijde na oběd a
všichni jsou pryč… Někdy možná i sedmkrát za rok, dělám si tajně z postele
ostrov.
Abyste byli v pohodě, musíte tělu občas dopřát, o co si řekne. :) |
Ostrov plný kávy, bonbónů, jogurtů, zmrzliny, piškotů,
dalších bonbónů no a pak už jen drobečků, papírků a hrnků a kalíšků. Myslím, že
hlava – tedy mysl – to miluje a tělo pro jednou přivře oči.
Obžerství vnímám jako těžkou pohodu. Hezky v pelíšku a
o samotě. Někdo přibírá, když je smutný. Jiný zase, když je šťastný. Já to tak
nemám. Prostě se někdy cpu jen tak. Je to den, který není v žádném kalendáři.
Taky moje oblíbená postelová činnost |
Nezlobím se za to na sebe. A když se tak přeplácám, klidně
si znova usnu. I dvakrát za dopoledne. No a co. Jít cvičit, uklízet a vařit,
pracovat, nebo prostě dělat „něco normálního“, mohu kdykoliv. Ale tento (půl)
den v posteli plné drobků a papírků, ten si prostě občas dopřeju.
Na oběd pak už jen salátek. :) |
Někdy kolem poledne se hluboce protáhnu a všechno vygumuji
nekonečně dlouhou horkou sprchou. Pak zahladím stopy a vyrazím ven. Teď se ale
nacházím v posteli a došly mi bonbóny. Stejně už na ně nemám chuť a je
teprve 9:27. A mám dvě peřiny a dva polštáře jen pro sebe.
Snad jsem vám připomněla nějakou vaši tajnou neřest, kterou
vám „normální“ život nedopřeje.
CHRRRR CHRRR
P.S.: Na pozdní oběd si dám samozřejmě salát.