Jak si správně přát

Všichni si něco přejeme. I já. A sny se plní. Věřím tomu každý den víc a víc. A dávám si velký pozor, co si přeji. Proč? Protože se mi všechno plní. Všechno.

Místo rozčilování pečlivě zvažuji každou myšlenku. Už se tak často nezlobím. Pokud nepřijdu včas, vím, že to tak Karel chce. Kdo je Karel? No přece božský Kája, pro mě je pan Karel pánem Bohem. Dává na mě pozor a dává mi příležitosti. Příležitosti jít správnou cestou. Když zrovna nedostávám, co chci, už vím, že za tím něco je. Něco, co rychle pochopím, uchopím a proměním to ve zlato. Všechny chyby brzdy, nemilá překvapení, ztráty a dlouhodobá očekávání mají svůj hluboký smysl.

A co vlastně Karel? Karel si pohodlně přitakává. Šikovná holka, ta Romana. Zvládne zase v pondělí novou překážku, změnu, zpoždění.

Rekapituluji si svá přání:

1. Být úspěšná

2. Být šťastná

3. Být úspěšná a šťastná

4. Vědět, že nejsem úspěšná, pokud nejsem šťastná

5. Jsem šťastná, pokud mí blízcí jsou šťastní

Tedy všechno to dohromady je můj splněný sen. Já totiž jsem úspěšná, protože jsem šťastná. 

Například: přeji si babí léto. A hle, je tady. Přeji si nové klienty – šup, nabídka je v e-mailu. Přeji si milou návštěvu. A hele, je tu Alice z Dánska. Přeji si klidný veletrh – jupí, děti mají dvacátého volno. Přeji si mít skvělý tým – i to, že někdo odešel, může být krok vpřed. Přeji si dobře zaparkovat – vždycky rychle najdu místo. I na Praze 1. Přeji si větší byt v Praze. I vyhazov z maličkého 20metrového bytečku je cesta. V našem případě k 36metrovému s už dvěma okny a parkováním bez modré zóny v tom nejcentrovatějším centru Prahy.

Takže pravidlo! Nemůžu se zhrozit a rozzlobit hned v 8 ráno. Protože v 9 mě čeká další zkouška, rozhodnutí, změna a večer už bývá jasné, že co v 8 ráno byla katastrofa, to se odpoledne stalo další příležitostí posunout se správným směrem.

Přeji si i světový mír. Vím, že nejsem sama. A tak tu energii vidím jako puzzle. Jako kousek mozaiky světa a tvořím dobro v souladu s Karlem a vesmírem.

Přejte si cokoliv, co je čisté a umíte bez toho žít. Pokud si to upřímně přejete, nelpěte ale na tom. Rychle se zhmotní cesta, prostředky, lidé a tím i přání. Jednoduché = jeden duch. Abraka dabra. Všechno je možné.

P.S.: Kočka právě spadla ze židle, hihi. A vzbudila Martina, takže končím dnešní tok myšlenek, který jsem pro vás sepsala.

Co dělám, když se potřebuju cítit lépe

Někdy třeba z přepracování a za špatných zpráv podniknu neplánovaně nějakou cestu. Naposledy jsem za jediný víkend navštívila nejdřív tátu – moc se nevídáme, měl velkou radost a ten pocit vyčistil celé upršené nebe.

I cesta může být cíl. A pomůže vyčistit hlavu a srdce.

Pak jsem jela do rodné vsi mé babičky a dala jsem věneček na hrob jejích rodičů. Řekla jsem jim, že jejich dcera babička Bohunka je skvělá. Nasmáli jsme se. Babička mě telefonicky navigovala k hrobu v Brně a já byla na jiném hřbitově 70 km jižně. Nemohla vědět, že jsem jela na hrob jejích rodičů. Ještě teď se tomu diví a směje se.

Babička.

Projela jsem celou ves, a to mi připomnělo dětství. Moje, mamky, i mého syna. I historky z války, co mi Bohunka vyprávěla, když jsem byla maličká. A pak jsem večer jela k mamce, která byla fakt unavená. Mamka pracuje u mě. A musím říct, že firma opravdu roste za bolesti. Rychle, úspěšně, ale je to dřina. To, že mě vidí i v sobotu, vyvážilo to, že jsem jí obarvila vlásky. Dostala jsem litr tekutin a koukly jsme i na zprávy.

Řízek jsem nestihla vyfotit, jak byl dobrý. Takhle si ale dáváme do nosu s rodinou taky. :)

Pak jsem si dala v neděli skvělý řízek u Bohunky. V prosinci jí bude už 85. Její úsměv je nad tím, že můj vesmír je v pořádku, jako zlatá medaile. Pak se u ní ve dveřích objevil můj Martin. Přivezl mnoho, ale opravdu mnoho praváků a babička obešla s výslužkou všechny svoje „kámošky“ v domě. Byl to spontánní víkend.

S přítelem a částí našeho potomstva.

Můj syn byl u svého táty. Můj přítel sbíral dřevo se svým synem a tátou. Večer už nohama k sobě v obýváku vrníme a povídáme. Vrátil se i můj syn, Martinova syna jsme odvezli. Celý ten víkend byl tak spontánní a osvobozující. Uvědomila jsem si, že stres a špatné zprávyvyváží čas s rodinou.