pondělí 27. listopadu 2017

Co dělám, když se potřebuju cítit lépe

Někdy třeba z přepracování a za špatných zpráv podniknu neplánovaně nějakou cestu. Naposledy jsem za jediný víkend navštívila nejdřív tátu – moc se nevídáme, měl velkou radost a ten pocit vyčistil celé upršené nebe.

I cesta může být cíl. A pomůže vyčistit hlavu a srdce.

Pak jsem jela do rodné vsi mé babičky a dala jsem věneček na hrob jejích rodičů. Řekla jsem jim, že jejich dcera babička Bohunka je skvělá. Nasmáli jsme se. Babička mě telefonicky navigovala k hrobu v Brně a já byla na jiném hřbitově 70 km jižně. Nemohla vědět, že jsem jela na hrob jejích rodičů. Ještě teď se tomu diví a směje se.

Babička.

Projela jsem celou ves, a to mi připomnělo dětství. Moje, mamky, i mého syna. I historky z války, co mi Bohunka vyprávěla, když jsem byla maličká. A pak jsem večer jela k mamce, která byla fakt unavená. Mamka pracuje u mě. A musím říct, že firma opravdu roste za bolesti. Rychle, úspěšně, ale je to dřina. To, že mě vidí i v sobotu, vyvážilo to, že jsem jí obarvila vlásky. Dostala jsem litr tekutin a koukly jsme i na zprávy.

Řízek jsem nestihla vyfotit, jak byl dobrý. Takhle si ale dáváme do nosu s rodinou taky. :)


Pak jsem si dala v neděli skvělý řízek u Bohunky. V prosinci jí bude už 85. Její úsměv je nad tím, že můj vesmír je v pořádku, jako zlatá medaile. Pak se u ní ve dveřích objevil můj Martin. Přivezl mnoho, ale opravdu mnoho praváků a babička obešla s výslužkou všechny svoje „kámošky“ v domě. Byl to spontánní víkend.

S přítelem a částí našeho potomstva.

Můj syn byl u svého táty. Můj přítel sbíral dřevo se svým synem a tátou. Večer už nohama k sobě v obýváku vrníme a povídáme. Vrátil se i můj syn, Martinova syna jsme odvezli. Celý ten víkend byl tak spontánní a osvobozující. Uvědomila jsem si, že stres a špatné zprávy vyváží čas s rodinou.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o váš názor, přispějete svou zkušeností, nebo mi jen zanecháte pár slov.