Jsem matka obecná

Někdy na Silvestra jsem se stala budoucí maminkou. Kluk má dnes 15 a půl a mně už není 20. To byl ale fofr...

Zleva: můj syn, přítel, já a přítelova dcera

Je přijatý na střední školu a má vlastní názory a svůj svět. Maminky jsou andělé. Makají od pondělí do neděle, od ledna do prosince, od narození miminka až do své smrti. Nedávno jsme oslavili Den matek. Díky za něj.

Mám ten svůj den "D", dostávám ještě stále obrázky z výtvarné výchovy a miluju ho nejvíc a nekonečně. Moje heslo "mám tě ráda, i když zlobíš" je zejména v pubertě na místě a vyslovuji ho téměř denně.

Mám však stejně jako ostatní dar. Vidět na desetiletí do budoucnosti. Vidět katastrofy, které se nikdy nestanou. Vidět růst projekt jménem dítě. Pochopit větu, že mi to děti jednou vrátí. A cítit se hrdě. Hlavně když usne a když včas odejde do školy.

Moje výchova spočívá v mém vlastním chování. Chovám se tak, jak mu tlumočím pojem výchova. No a jde to Sice má "reflex nedoslýchavosti" a několik druhů stejných odpovědí, ale je chytrý, zdravý a průbojný.

Někdy mám chuť někoho praštit

Pokud vše půjde skvěle, i on bude jednou táta a všechny mé slzy mu vrátí jeho děti, které bude mít. Ale i smích, zážitky a situace, které prostě nevymyslíš.

Občas za trest přijde o PC a pak čte o 106 a náhle zvrátí svou dysgrafii a dyslexii. Pak se naučí, co je třeba levou zadní a na věci si udělá svůj vlastní názor. Je úžasný a skvělý být máma. Je to největší znamení úspěchu a je to důvod k radosti.

Ale většinou stačí dát si něco dobrého na uklidnění

Když se uzdraví, když zavolá od kamaráda, že se zpozdí. Když chce peníze na divadlo. Když nemá trojku z chování. Když zapomíná věci do školy a já v ředitelně říkám, že je celý tatínek a pak si tam zapomenu kabelku...

Život je veselý a barevný právě proto, že je někdy smutný a těžký. Děti a maminky jsou prostě potřeba a přeji všem dámám, dívkám i ženám, co se maminkami stát chtějí, aby se jim to podařilo. Stojí to za to.