Seš to, co čteš

Knihy jsou magické. Dlouho pro mě byly tabu-bu. Pak jsem našla sama sebe. První byla kniha od autora jménem Joe Vitale Ho’oponopono. Dostala jsem ji od maminky kamaráda jako radu a směr. Potkaly jsme se ve vězení na návštěvě jejího syna. Byl klidný a celkem smířený s trestem za opakovanou chybu. Věznici přijal jako cestu k lepšímu Já. Teď je v Karibiku a stará se o turisty. A o sebe. Teď už si uvědomuje, že co zaseješ, to i sklidíš.

Prostředí věznice působilo přímo magicky. Svůj vlastní výtisk knihy jsem si koupila hned po příjezdu do Brna. Přečteno za dva dny. A pak ještě několikrát. Život se ve mně probudil. Zelená byla zelenější a brouk na mě kouk. A vůbec, začala jsem se cítit pořádně živá!

Další knihy, co mě ovlivnily: Mnich, který prodal své ferrari, Jíst, milovat a meditovat, Kam se poděl můj sýr a taky knihy od Zdeňky Blechové o vztazích a důvodech. A taky Moc přítomného okamžiku. A první půlka životopisu S. Jobse, chichi.

V knize Umění vést mám podtržené snad úplně všechno čtu ji pořád dokola. Knihy, které mě oslovily, musím vlastnit. Naštěstí jich zatím není příliš mnoho. Ale čtu je i pětkrát a vícekrát. Naposlady mi kamarád půjčil Alchymistu od P. Coelha. A ejhle. Tolikrát jsem v posteli „To je ono!“ už dlouho nekřičela. Při čtení samozřejmě.

Knihu jsem mu posvátně vrátila. Jemu ani přečíst nešla. Pro mě to byl život – smysl života. Cesta úplně nejdál, aby člověk našel to, co měl celou dobu u sebe. Zákony přírody a Vesmíru a zkoušky a jejich rozuzlení a cesty a pády. Je v ní všechno moudro života. Samozřejmě už ji taky vlastním. Byl to dárek.

Lidé, čtěte!

Jak to máte s knihami vy? Která je ta vaše nej? A četli jste něco, co já? A souhlasíte se mnou?