čtvrtek 16. února 2017

Nejdřív není s kým, pak není kde a pak zase kdy… :)

Doufám, že vás lehce dvojsmyslný nadpis nepohoršil. Ale přesně to mě napadlo, když jsem se zamyslela nad tím, jak to mám s rodinou, potažmo s muži. S přítelem totiž máme dohromady 4 děti. A když se podaří mého syna a 2 nejmladší dítka umístit k jejich biologickým rodičům a urvat si chvilku pro sebe, u dveří zazvoní přítelova nejstarší úžasná dcera, která nás má moc ráda. A my ji – je skvělá.



Náš osobní život je zkrátka plný dětí, koček a psů a je to tak dobře. Pejsci jsou na zahradách obrovských domů našich bývalých partnerů, které jsme oba opustili na naší cestě za štěstím. Někdy si nebereme jen děti, ale taky psí miláčky. Velké SUV je plné jídla a „vůně“ vlhkých psích kožíšků. Nevyměnila bych ten pach za nejluxusnější parfémy světa.



Díky dětem jsme se podívali na mnoho míst, kam bychom se sami od sebe asi nevydali a byla by to velká chyba. Na hrady, do přírody, prošli jsme kilometry a kilometry lesních pěšin… A jsme moc rádi, že jsme byli spolu, na čerstvém vzduchu a nekoukali do displejů telefonů a na televizi. Vždyť za pár let vyrostou a už s námi nebudou chtít obrážet zámky, koukat v zoo na zvířata a hrát si s námi. Nebo ano? J

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o váš názor, přispějete svou zkušeností, nebo mi jen zanecháte pár slov.