pondělí 13. února 2017

Karamelka

Naše rodina se rozrůstá bez ohledu na praktičnost, a tak to má být. 1. října 2016 jsem se svým týmem reprezentovala svou firmu IncaCollagen na veletrhu BIOSTYL. Abych pustila k práci i své kolegy (haha), šla jsem se podívat, co se děje ve vedlejším pavilonu.



No a tam probíhala umisťovací výstava koček. A Ona na mě mňoukla… A myslím, že i mrkla. Chápete to, že? J Byl tak škaredá a krásná zároveň. Úplně jiná. Prostě byla to láska. No a tak jsem taky mňoukla. A mrkla. Pak jsme to obě udělaly na mého přítele a bylo rozhodnuto. To jsem to zase vymňoukla.



Zaplatila jsem příspěvek na útulek a za jídlo a přepravku a hurá domů. Z přepravky vystoupila jemná malinkatá 7měsíční kočička po operaci páteře. Byla už i vykastrovaná. Veliká udivená očička se opatrně rozhlížela po bytě. No a za 2 dny už vrněla tak hlasitě, že budila lidi v celém domě. J
Ovládla domácnost i Gigiho – kocourka, aristokrata z nádraží, který s námi bydlel už předtím. Sice se občas poperou, ale dokud lítají jen chlupy a sem tam bobky, o nic nejde.



Mít dvě kočky je zkrátka skvělé – nejen že nemáte nikdy nouzi o pomazlení a nepotřebujete termofor, ale také je u vás doma krásně čisto. Ono totiž když se vrátíte domů a najdete všude střepy, otisky kočičích paciček a sem tam se někde přilepíte na vylitém medu – a to jste předtím ani nevěděli, že jste nějaký med měli – tak nějak vás to donutí pravidelně a důkladně uklízet.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o váš názor, přispějete svou zkušeností, nebo mi jen zanecháte pár slov.