1. Dubna je Apríl. A bylo tedy těžko toho dne uvěřit, že se narodil kluk a ne ségra. No a trauma je hned na světě. Bylo mi 4 a půl a byla jsem sladká, chytrá, hezká a jediná dcera a musela jsem být neustále v centru pozornosti. Maminčino a babiččino sluníčko.
A ejhle. Sjela se nám na Velikonoce celá rodina, teta a tak, a sbalili mi kufr. Maminku odvezli do špitálu a mě narvali do autobusu. Prej na školu v přírodě. A celou noc zapíjeli novýho kluka. Doma měl už postel a mě odtáhli pryč.
Zapřená rukama ve dveřích autobusu jsem brečela jak Smolíček pacholíček. Nakonec mě do busu dostali násilím a poslali mě do Velkých Losin. Asi tak 2 dny a 2 noci jsem nespala a plakala. Pak mě ale navštívil asi nějaký skřítek Losiňáček a byly diplomy a bombóny a já se trochu uklidnila.
Když jsem se vrátila domů, byl tam velkej, tlustej a plešatej kluk. Radek. Dnes je mu už 34 let a je z něj rázný, krásný, veselý, chytrý a úspěšný borec. Máme to holt v rodině. Když byl ale miminko, občas jsem ho trápila. Lila jsem do sebe jeho Sunar a trápila ho hlady. Však mi to karma ještě teď občas vrací lehkou nadváhou.
Ještě dvě pikošky:
Když mu bylo 10, vyhrožoval mi, že mě udá, že kouřím. Řekla jsem mu, že já ale přece nekouřím. A on na to: „No a?“
A tak jsem ho občas zamykala na záchodě. Někdy třeba i na 2 hodiny. Než se mamka vrátila z práce. Když mi bylo 18, tak mi to ale vrátil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Budu moc ráda, pokud se se mnou podělíte o váš názor, přispějete svou zkušeností, nebo mi jen zanecháte pár slov.